Jsme křesťanský sbor hlásící se k evangelické tradici, patříme do Českobratrské církve
evangelické, jejího Brněnského seniorátu. Členové a členky sboru žijí v obcích Rovečné, Malé a
Velké Tresné, Věstín a Věstínek, Vír, Chlum, Nyklovice a Bystré (i jinde). Svou víru, lásku i
naději žijeme v obecenství sboru i ve svých jednotlivých životech. K posílení své víry, lásky i
naděje a k oslavě trojjediného Boha se scházíme k slavení pravidelných bohoslužeb v Rovečném
každou neděli v 9. 30 (v evangelickém kostele, od ledna do března v Komenského sále na faře).
První neděli v měsíci také v Nyklovicích v 8. 00 (v prostorách Obecního úřadu) a v Bystrém od 14.
00 (v kapli domova pro seniory, Nad Kašpárkem 496).
Myslíme na sebe v modlitbách, setkáváme se, vzděláváme se ve víře, čteme v Písmu a z jeho
svědectví učíme své děti.
V týdnu se konají setkání dětí (ve školách i na faře), konfirmandů, setkání mládeže (spolu
s veselským sborem), a biblické hodiny (čtvrtek 18. 00). Farář sboru je k dispozici také pro
rozhovory s členy i nečleny sboru, pro službu při důležitých životních krocích (křest, svatba,
pohřeb)…
Společenství sboru je otevřené všem, kdo hledají spásu, záchranu, pomoc, podporu, dobré slovo…
Sbor pořádá krom obvyklého programu také pravidelná setkání v Kruhu se zajímavými hosty, nad
tématy církevními, duchovními, ale i světskými. V kostele se konají pravidelně koncerty (poslední
dobou před Vánocemi a v době velikonoční).
Co vyznáváme?
Vyznáváme trojjediného Boha, kterého dosvědčuje svědectví Písem Starého i Nového zákona
(smlouvy). Přiznáváme se k vyznání první církve a svědků reformace (Hus, Luther, Kalvín), zvlášť
čerpáme z české tradice jednoty bratří (a sester) a toleranční církve.
Věříme, že náš život a tento svět jsou dary, které smíme přijímat z rukou Boha Otce, Stvořitele
viditelného i neviditelného, že jsme voláni k vděčnosti a odpovědnosti vůči Pánu Bohu, vůči sobě
navzájem i těm, kdo přijdou po nás.
Spoléháme na to, že v tomto snažení je nám oporou, inspirací a pomocí příklad a osoba Ježíše
Krista, který svým učením, příkladem, životem, smrtí a vzkříšením je cestou k životu pravému a
věčnému. A že právě on jednou přijde, aby „soudil živé a mrtvé“ a že v něm se ukázalo a ukazuje,
co obstojí, co je dobré a správné, jak by člověk měl žít.
Máme dobrou naději, že při pouti tímto světem nejsme odkázaní jen na svoje síly, ale že s námi je
Bůh ve svém svatém Duchu, jímž nás povzbuzuje, posiluje, ale také napomíná a volá k našemu
úkolu.
V této víře žijeme, v ní jsme posilování Kristovými svátostmi (křtem a večeří Páně)…